Vývoj

Poprvé tento stav pojmenoval spoluzakladatel OpenAI Andrej Karpathy ve svém tweetu z února 2025.

„There's a new kind of coding I call 'vibe coding', where you fully give in to the vibes, embrace exponentials, and forget that the code even exists.“

Jeho hlavní část je „zapomeňte, že kód vůbec existuje.“ V praxi to znamená, že hrubé zadání hodíte do nástroje jako Lovable nebo Figma Make – a za pár minut máte funkční aplikaci. Bez psaní kódu, bez znalosti syntaxe.

Výsledek často působí překvapivě profesionálně. Jakmile ale chcete dosáhnout něčeho skutečně specifického, může přijít frustrace.

AI se ukazuje překvapivě slabá v opravách chyb. Často se stane, že se „zacyklí“ – při opravě druhé chyby vám do kódu vrátí tu první. Na ladění tak můžete strávit spoustu času bez uspokojivého výsledku.

Další slabinou je design, který AI zatím příliš nezvládá. A obzvláště jeho následné úpravy. Pokud tak máte jasnou představu o výsledku, těžko se k ní dopracujete.

Zkrátka: pro perfekcionistu může být vibecoding trochu utrpení. Pokud jste ale ochotni ze svých nároků trochu slevit a přizpůsobit se tomu, co AI navrhne, může to být velmi silný nástroj.

Zatímco vibecoding je s námi už nějakou dobu, agentický vývoj je poměrně nový termín. Ve vibecodingu necháváte zodpovědnost za kvalitu kódu na AI, v agentickém vývoji ji má stále vývojář. Ten orchestruje jednoho nebo více „agentů“ – AI, které něco konkrétního tvoří. Je to, jako kdyby měl ve firemní struktuře pod sebou tým méně zkušených vývojářů: rozděluje větší celky na menší, navrhuje architekturu a agentům zadává přiměřeně náročnou práci, jejíž výstupy kontroluje. Většinu kódu píší agenti, vývojář si nechává jen skutečně složité věci nebo opravy chyb. Trochu se to podobá managementu vývojového týmu.

Nové modely od Anthropicu v posledním půl roce v tomto směru udělaly obrovský pokrok. Je to znát i na proměně mindsetu vývojářů. Zatímco velká část z nich byla před rokem vůči AI ještě velmi skeptická, dnes si dovolím říct, že ji na ostrý vývoj používají – nebo s ní alespoň aktivně experimentují – všichni.

Časová úspora je tak konečně vidět i na komplexnějších projektech. Vyčíslit ji je ale stále velmi složité – záleží na typu práce i konkrétního úkolu. Rozhodně to ještě není úspora řádová. Dle mého optimistického odhadu se pohybujeme někde kolem 15–25 %. Vývojářům ale neříkejte, že jsem to sem napsal – tato čísla zatím komentovat nechtějí.

Díky agentickému vývoji se software na míru stává dostupným i pro firmy, které by o něm dřív vůbec neuvažovaly. Místo Excelu, Zapieru a papírování najednou dává ekonomický smysl postavit interní systém přesně pro vaše procesy. To je reálná příležitost a je dobré ji brát vážně – ale stále to nechte na někom zkušeném.

Vibecoding je tu ale i pro vás. Menší projekty, které nejsou kriticky důležité, si dnes se základními technickými znalostmi zvládnete udělat sami. A pro ověření nápadu nebo jeho vizualizaci je AI skvělý nástroj.

Zároveň pozor: pokud vám někdo slibuje kritickou interní aplikaci pomocí AI za lákavou cenu, byl bych velmi opatrný. Pravděpodobně jde spíš o vibecoding než o reálný vývoj. Kód, kterému nikdo nerozumí a nikdo ho neumí spravovat, je časovaná bomba. Klíče od svých dat zatím AI bez lidského auditu nedávejte.